K Ježíšovi přivedli ženu přistiženou při cizoložství a řekli mu: „Mistře, Mojžíš nám nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?“ Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Nakonec jim řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem." Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli. (Srov. Jan 8,3-6 – celý text zde)
Občas posuzuji druhé. Bohužel. Mám pocit, že vidím věci jasněji a spravedlivěji: „Támhleta se měla zachovat takhle, támhleten nezvládl tohle…“ A často chci, aby mi to druzí potvrdili.
V evangeliu k Ježíši přivlekli ženu, kterou podle židovského zákona mohli odsoudit k smrti. Ježíš však nereagoval. Sehnul se a prstem psal něco do prachu.
Nevíme, co psal. Možná si jen tak čmáral. Možná psal slova židovského Zákona. Nebo hříchy těch, kdo ženu soudili. Možná naopak dobré skutky oné ženy. Ale možná sepsal všechna její provinění – která ve své moci mohl z prachu smazat. Aby tak mohla začít znovu.
Nevíme, co psal. A asi to ani nemusíme vědět. Ale až zase budeme někoho soudit, představme si sami sebe v té scéně z evangelia: Co by Ježíš napsal o mně? Co chci, aby mi smazal, abych mohl začít znovu?
Nakonec, když všichni žalobci odešli a žena zůstala s Ježíšem sama, řekl jí: „Neodsuzuji tě. Jdi a už nehřeš.“
-redakčně upraveno-
Tuto službu poskytuje www.vira.cz.